ZASTAVENÍ 5.3.

ZASTAVENÍ

„Přišla jsem. Jsem doma. Život je tady a teď. Nespěchám, abych přišla.  Přicházím v každém okamžiku.“

   Vědomí je jako půda, ve které jsou zahrabaná semínka všech mentálních forem. (Strachu, odvahy, vzteku, klidu, lásky, nenávisti…). Když nastanou vhodné podmínky, semínka se probudí k životu a projeví se jako emoce. Bez deště nevyklíčí. Naším prvotním úkolem je jednotlivá semínka rozpoznat. Negativní si stačí včas uvědomit (aha, jsi tady) a dál jim nevěnovat pozornost. Zaléváním semínek radosti a lásky se přirozeně je rozpustí.

„Vím, že v sobě mám negativní emoce, které k ničemu nepotřebuji. Ubírají mi energii,  proto tyto programy nebudu vnímat. Nezajímají mě. Zaměřuji se na prožitky, které jsou povzbudivé a uklidňující. Láskyplně pečuji o semínka, z kterých mám užitek!“

  Naši osobnost („já“) tvoří tělo a mysl. Tělo je fyzická forma, ostatní prvky jsou energetické a mentální. Mysl je jako nestálá řeka. Samá změna, překvapení, neustávající činnost a neklid. Cílem je praktikovat tak, aby se mysl očistila, ukotvila a převládla v ní harmonie. Pak jsou radost a spokojenost dosažitelné. Vlastně bychom si měli umět jen tak sednout a nedělat vůbec nic. (Což o to, snaha by byla, ale…)

   Nejdůležitějším aspektem meditace je zastavení. Učme se zastavit a vědomě se dotknout každého okamžiku dne. Vlny v oceánu jsou vytvořené z vody. Jsou to vlny, ale současně je to voda. Pojmy jako zrození a zánik, výška a níže, vzedmutí a klesání se vztahují pouze k vlnám, ne k vodě samotné. Zatímco vlny představují časovou dimenzi, voda je věčná bezčasovost. Stejné je to s člověkem. Tělo je pomíjivé, ale božství je jako nicota vyvázané ze všech pojmů - existence, neexistence, vzletů, pádů, smrti a narození…

   Naší pravou podstatou je Božství. Čisté vědomí. Dotýkejme se ho co nejčastěji.  Vlna může žít svůj život vlny, ale současně může prožívat i každý moment své existence. Intenzivně se dotýkat své podstaty ne-zrození, tedy své podstaty vody. Když vlna zjistí, že je vodou, její strach zmizí.

   Důvěřujme energii plného uvědomění! Procvičujme pevnost energie bdělosti v každém přítomném okamžiku. Koexistujme v soubytí s Božstvím!

„Co jsem se nachodil, pořád se soužil. Co jsem se nabloudil, pořád jen toužil uvidět moře v slunečním jasu. A přitom stačilo jen trochu zvednout zrak. U mých dveří svítila blízko, blizoučko tak kapička rosy na žitném klasu.“

Jana (5. 3. 2022)