VDĚČNOST /19.2./

VDĚČNOST - MATKA CTNOSTÍ

            Každé ráno, když se probudíme, máme před sebou den života. (Stvořitelův sponzorský dar). Je to málo nebo hodně? Uvědomujeme si, že žijeme principem daru? Umíme být vděčnými dlužníky?

    Pokud ne, chybí nám smysl pro to, co máme. Když se zamyslíme a začneme psát seznam věcí, za které můžeme být vděční, budeme překvapeni, kolik jich najdeme. Přitom je dobré vědět, že všechno, co považujeme za své vlastnictví, je jen půjčený dar. Protože v úrovni 3D vše pomíjí, nic není samozřejmé. Učme se být za všechno vděční, ale na ničem nelpěme.

„Žádná věc není tak dobrá jako nic. Jsme bohatí tím, co nepotřebujeme.“

    Když nevíme, za co být vděční, stačí si uvědomit to nejzákladnější. Žijeme v míru. V bohaté zemi. Pokud máme střechu nad hlavou, vodu, jídlo a minimální finanční hotovost, máme víc než 75 % lidí na této planetě! Pokud jsme navíc soběstační - dýcháme, chodíme, vidíme, myslíme, cítíme, můžeme pracovat - oslavujme zázrak života od rána do večera! (Všechno ostatní je nadstandard).

      U většiny lidí se celý tanec života se „točí“ kolem toho, co nemáme a co bychom chtěli mít. Tolik nám toho chybí… V mládí toužíme častěji po hmotných věcech, s přibývajícím věkem se priority mění. Postrádáme lásku, zdraví, čas, spolehlivý partnerský vztah, uspokojivé rodinné zázemí, profesní seberealizaci, někdy dokonce ani nevíme, co by „to“ vlastně mělo být, ale cítíme, že se nám něčeho nedostává… Pokud po nejrůznějších životních zklamáních hledáme útěchu v duchovním naplnění, ocitáme se často v nebezpečí. Sterilní duchovnost (bez  lidské slabosti) není ukotvena. Duchovní život „objevíme“ díky obyčejnému životu. Ne každý ví, že nejlepší ukázkou duchovnosti člověka je jeho každodenní, běžný život.

       Spokojenost (zralost) přichází tehdy, když dospějeme k rovnováze mezi hlavou a srdcem. Naplnění přináší mysl srdce. Teprve tehdy začínáme opravdu žít.

„Přirozenost je úrodná půda pro milost.“

Jana (19. 2. 2022)