SDĚLOVÁNÍ 2.3.

SDĚLOVÁNÍ

   To, co sdělováním vysíláme do světa, po nás zůstává. Sdělujeme prostřednictvím myšlenek, slov a tělesné činnosti. Vytvořit nějakou myšlenku už samo o sobě znamená jednat. Hodnota našeho života závisí na kvalitě našeho myšlení, řeči a činů. Ty se šíří do vesmíru jako vlnky na vodě. A přetrvávají bez ohledu na to, jestli tu naše tělo ještě je nebo ne. Vše, co sdělujeme, nese navěky náš otisk.

   Jsme jako mrak, který přináší déšť. Svým deštěm ovlivňuje úrodu, stromy, řeky a to i tehdy, když už se na obloze dávno nevznáší. V zanechaných otiscích máme své skutečné pokračování. (Jako bankovní konto, kam se vše ukládá). Nic se neztrácí. Minulost je stále tady.

    I naši předkové jsou pořád s námi. Mluvme s nimi. Žádejme je o pomoc a o radu. Nejenže je potěšíme, ale mohou nám i pomoci. „Prosím, naslouchej mi, babičko. Mrzí mě, co jsem řekla. Omlouvám se. Odpusť mi. Slibuji, že od této chvíle už nikdy nic takového neřeknu. Prosím, pomáhej mi s tím. Děkuji.“

   Vysvětlující dopis můžeme napsat i člověku, který už nežije. Nebo k němu promluvme. On nás uslyší. Nikdy není pozdě vnášet do vztahů mír a zhojení. Nešetřeme vzkazy ke smíření a upřímně vyjádřeme city, které jsme dosud neprojevili. „Zaléváním květin“ nikdy nic nepokazíme. Všichni si zasloužíme vzájemnou úctu a odpuštění. „Nádech - jsem přítomná; výdech - jsi přítomná/ý. Ná - mám tě ráda; vý - vážím si tě. Ná - jsem šťastná; vý - jsme spolu.“

   Kontaktujme své vnitřní zraněné dítě. Potřebuje pozornost. Hýčkejme je a  ujišťujme o své lásce co nejčastěji. „Promiň mi. Už jsem zpátky a budu o tebe pečovat. S nádechem se k tobě vracím, s výdechem tě objímám.“ Zraněné dítě nejsme jen my sami. Ztělesňuje několik generací našich předků. (Předávali nám své dítě). Když jdeme na procházku, veďme své malé dítě za ruku. Láskyplná péče o něho a časté objímání v nás nekonečný cyklus utrpení prolomí.

   Aby se nám pravda sama ukázala, musíme být ochotni odložit své názory a dovolit si začít znovu. (Jde to kdykoliv a kdekoliv).

*Přestaňme se věčně honit. Mnoho lidí je naživu, ale zázrak, že žijí, k nim nedolehne. *Dopřávejme si malé pauzy, abychom se uvolnili a našli ztracenou rovnováhu. *Radujme se. Tento svět potřebuje odlehčit a rozesmát!

„Já nevěřím. Ale snažím se chovat tak, že kdyby bůh existoval,

byl by se mnou spokojenej.“  (Miroslav Horníček)

Jana (2. 3. 2022)