PROSTOR MILOSTI /21.2./

PROSTOR MILOSTI

    Ryba se ptá druhé ryby: „Myslíš, že existuje voda?“ Druhá ryba odpovídá: „Snad bys tomu nevěřila?“ A plavou v ní…

    Člověk se ptá druhého člověka: „Věříte v Boha?“ Druhý člověk odpovídá:

„To je stejné, jako byste se mě zeptal, jestli dýchám.“

    Dech, vzduch, ovzduší, duše, duch, čistý prostor, prázdnota… Je možné, že veškerou existenci udržuje něco, co není vidět? Že skutečný zázrak je za zrakem? Ano. Je to dokonce jisté. Všechno existuje v prostoru milosti a naopak. Prostor milosti je ve všem.

     Jsme zvyklí vnímat sami sebe, ostatní lidi, věci, přírodu (hmotný svět) skrze zrak. Co vidíme, tomu věnujeme pozornost. Neuvědomujeme si však, že všechny věci vidíme díky prostoru, ve kterém se nacházejí (z kterého vyvstávají). Za vším, co se děje, je prázdnota: beztvarost, nehybnost, neměnnost, nedotknutelnost, neutrální pozorování. „Osamocen, však blízký, nesmírně stár a sám, sedí v nejvnitřnější svatyni chrámu, se složenýma rukama a božskou tváří. Vševědoucí, nevyzpytatelný, neznám.“

       Mooji: „Neutrální, čistý prostor vědomí je stále tady - před, při i po jakékoliv bouři, která se odehrává na povrchu. Je nutné rozlišovat bouři a prostor, v kterém se objevuje. Bouře (hluk mysli) přijde, proběhne a zmizí. Prostor, který se nepohne, je prostor čistého vědomí. To je pravé JÁ. Nejsi tělo, myšlenka, emoce, identita, osobní příběh ani ten, kdo bouří trpí. Jsi mimo ni. Bouře přichází a odchází. „Ach, konečně je pryč! (Ale to je zase malé já)! Pravé Já nehodnotí, neztotožňuje se, není připravené ani nepřipravené. Je jednoduše vždy přítomné. Když se na bouři budeš připravovat, nepřijde. Útočí vždy ze zálohy.

     Ať se „venku“ děje cokoliv, prostor se nepohne. Problém začne poté, co bouře narazí na osobu. („Mně to vadí, já mám strach, nesnáším to“). Uvědom si, že tělo, myšlenky a emoce jsou jen nicotnosti v prostoru. Plynoucí mraky na čistém nebi. Přijdou a odplynou. Ty jsi veškerý prostor. (Čisté nebe).

„Jsme vědomí pod povrchem myšlení. Jsme ticho a klid pod povrchem duševního šumu. Jsme láska a radost pod povrchem bolesti.“

    Všechno je uvnitř tvé vnitřní bdělosti. Jen pozoruj. Nezúčastňuj se. Nehraj. Nejsi to, co by šlo odehrát. Už nyní jsi nejlepší věc na světě. Pravé JÁ. Tvoje osobnost (falešné já) je jako postava v divadelní hře. Svět je scéna, na které se příběh odehrává. Vědomí si na sebe obléká roli těla a osobní identity. Hraje drama s názvem „Bože pomoz mi, svět je proti mně!“ V závěru hry se osobnost probouzí k poznání, že vše, co měla za skutečné, byl sen. Neexistuje žádná hra, žádná scéna, žádní herci, žádná moje role. Je jen čistý prostor, ticho a láska“.

„Vyrazil jsem do světa, abych poznal sám sebe. A stala se podivná věc: zmizel jsem jako kapka rosy v oceánu.“

Jana (21. 2. 2022)