ODPUŠTĚNÍ

ODPUŠTĚNÍ

     „Pověz, Mistře, jaké děláš zázraky?“ „Malé. Když mám hlad, najím se. Když mám žízeň, napiju se. Když mi někdo ublíží, odpustím.“

    Je zřejmé, že k  odpuštění nepatří blahosklonnost. Právě naopak. Vždyť odpuštěním obdarováváme především sami sebe. Vracíme si svobodu! Vycházíme z duchovního vězení s pomocí klíče, který jsme celou dobu drželi ve svých rukou. Naší ochotou k usmíření se navíc uvolní doslova příval energie (požehnání).

OD-PUŠTĚNÍ = PUSTIT OD SEBE = ZBAVIT SE POUT = ULEVIT SI = OŽÍT!

   Naprostý základ je dokázat odpustit sami sobě. Teprve potom jsme schopni odpustit ostatním nebo se omluvit, pokud jsme ublížili my. (Odpustit přitom neznamená zapomenout, ale vzpomínat bez hořkosti).

      Odpuštění je dvojí:

1. Někdo mi ublížil: „Odpouštím ti.“

2. Někomu  jsem  ublížila: „Omlouvám se. Prosím, odpusť mi.“

    Každý člověk musí druhému odpustit a sám poprosit o odpuštění. (Tím má splněno a reakce druhé strany není důležitá). Pokud to však neudělá, bude ho minulost svírat natolik, že se nehne z místa. (Jako prádlo, převalované pořád dokola v pračce, která nejde vypnout).

     Několik pomocných ťingů (aby se pračka konečně zastavila):

* Zlo neexistuje. Je jen vývoj.

* Co se děje, má se dít. Bůh ví, co „dělá“. (Vidí celek).

* Duše si zvolila projít právě touto zkouškou. (Není co odpouštět).

* Život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý.

* Nerozčiluj se, nebuď zlý, vždycky je později, než si myslíš.

* Nejhlubší meditace je pochopení druhého člověka.

* Pochopit znamená vše odpustit.

* Odpustit se musí bezvýhradně, protože i nám bylo bezvýhradně odpuštěno.

„Bůh odpouští všechno všem.“

„Ale jak to dokáže?“

„Snadno. Vždyť je Bohem!“

Zdraví Jana (4. 2. 2022)