NEBE S PÉČÍ

NEBE S PÉČÍ

    „Když do světa jsi šel a Můj hlas umlčel, JÁ přesto byl jsem s tebou v nesnázích.   Tvé pády dobře znám, vždyť JÁ tě pozvedám, stále tě chráním a provázím…“

   Ať se děje cokoliv, máme božství děkovat za to, že je vždy s námi. Že nás za žádných okolností neopouští. Když si toto přesvědčení dokážeme darovat, začínáme se vymaňovat z osidel nebezpečí a vibračně se ladíme na nebe s péčí. Slaďujeme osobní vůli s Nejvyšším Plánem Božství. („Buď vůle Tvá“ = přijímám = neopravuju boha).

    Smyslem lidského života je vývoj duše, která sem přišla naplnit předem určený výukový plán. Sama si vybrala nejrůznější zkoušky, kterými v tomto životě potřebuje projít, aby dospěla do úplnosti. Jenže naše „spící“ mysl o poslání duše nic neví! Rozčiluje ji, co se děje a proč se to děje. Když připustíme, že nic není náhoda, měli bychom zkoušku pokorně přijmout. (Když se nebudeme bránit, bude to méně bolet). Vždycky jde o náš výběr (postoj, rozhodnutí). V úrovni 3D je bolest nevyhnutelná, ale trápení je dobrovolné. „Míra přijaté bolesti je míra velikosti člověka“.

    Základem kosmické síly tvoření je Stvořitel. Duch. Zdroj. Energie, nejvyšší frekvence, vyzařování, láska, světlo, život sám. Duše je most (chvění = vibrování) mezi Duchem a fyzickým tělem. Dá se říct, že tělo je v duši a duše v Duchu. Trojjedinost. Správné pořadí: Duch-duše-tělo.

    Duch je čisté božství. Nepotřebuje od nás vůbec nic. Zároveň dokáže vytvořit všechno, po čem toužíme. Kontakt s ním navazujeme právě prostřednictvím duše. Nejpřirozeněji citem (prožitkem lásky, krásy, radosti, světla za hrudní kostí, rozhovorem s andělem strážným, vnitřním dítětem, buňkami… Božství nejde uprosit. Na božství je třeba se naladit. V modlitebním rozjímání nejprve hovoříme s čistým srdcem k Bohu. („Milá duše, drahý Duchu, je požadováno…“) Poté nasloucháme. (Pokud jsme „na příjmu“, odpověď přijde vždycky).

    Modlitba vyžaduje stav odevzdání. Oddejme se. Nabídněme sebe.  Ať má božství nás. Se vším všudy. Musíme přijít „celí“!

   Většinou děláme jednu zásadní chybu. Často se za druhé modlíme a přitom jim leccos zazlíváme. Odpouštějme všechno všem. Buďme jako fialka. I na botě, která ji rozšlápla, zůstává její vůně…

    Postavme si  modlitebnu v srdci. S „nonstop“ otevírací dobou a vstupem pro každého. Není co odpouštět. Je jen dokonalost celku.

   „Všechno ve mně, já ve všem, já vždycky všude ve všem, já tady a teď, JÁ JSEM.“

        Jana (13. 2. 2022)