Boží řád 16.2.

BOŽÍ ŘÁD

„Držíš-li řád, řád podrží tebe.“

    Ano, u lidí se silnou vůlí to funguje. Až na to, že disciplína se musí „držet“ za každou cenu (ať se chce či nechce). Hlava přece dobře ví, co tělo potřebuje. (Nesleví). A srdce zůstává samo…

      Řád spisovatele Josefa Formánka je jiný. JE BOŽÍ. Proniká do samotné esence bytí. Zbožnost, vetkaná do každého okamžiku, obsáhne všechno. Posuďte sami.

   *Říkám si o sobě pravdu. Přijímám se takový, jaký jsem. Nejobjektivnější pohled mám sám na sebe a toho se držím. Rozhodující a nejtěžší bylo přiznat si, kdo jsem. „Ano, jsem alkoholik. Stejný, jako všichni tady. Uvědomil jsem si, že moje knížky jsou lepší než já sám. Že kážu vodu a piju víno.“

    *Mluvím pravdu obecně. Říkám to, co bych říkal, i kdyby člověk, o kterém mluvím, stál vedle mě. Nic se neutají. Vše je zaznamenáno (otisknuto) v paměti vesmírného prostoru. („Na počátku bylo slovo).“

    *Chovám se laskavě. Vždycky a za každou cenu. K ostatním lidem, k nejbližším i k sobě. (To je nejtěžší). Je příjemné být na sebe hodnej. Jedině laskavostí se přibližujeme božství.

    *Tři vteřiny mlčím. Snažím se nereagovat hned. Nezraňovat. Jsem šťastný, když se to daří. Druhá strana to ocení… Naslouchání je bez práce a pomůže.

    *Nepomlouvám, nehodnotím, nevyjadřuju se k ostatním lidem. Zbavil jsem se „starého pohledu“ na své nejbližší. Nic od nich neočekávám. Snažím se vidět svět očima ostatních lidí. Každý s něčím válčí, každého něco tlačí…

    *Dělám věci důsledně tak, jak mají být. (Už se tady nechci špinit). Upřímně a naplno se věnuju dětem, ženě, třídím odpad, silnici přecházím přes přechod, jezdím předepsanou rychlostí… a není před čím utíkat. Můj vnitřní klid nic neruší.

    *Za zrakem každého člověka vidím Boha. A vím, že Bůh se skrze něho dívá na mě. Zastavím se a nabídnu sám sebe. Jenom jsem.

    *Vše je viděno, slyšeno, známo. Nic se neutají. Podle toho se chovám. Celý svět může vidět, co právě teď dělám. Stojím si za tím = za sebou! Žádný stud, žádná vina, žádné výčitky… Žiju laskavost a ticho. Nikdy jsem necítil takový klid, jako mám teď. Stal jsem se hluboce věřícím člověkem.

„Milostí božskou mě sytíš. Už není co víc si přát.

V lásce Tvé tiše se ztratit - smát se, jen smát se a smát…“

Jana (16. 2. 2022)