Ťing květen -LASKAVOST
INVESTICE
„Jediné, na co čekám, jsem já sama. Chybí mi moje vlastní laskavost.“
S A. Brahmem o laskavosti:
„Investujte do laskavosti. K sobě, ostatním lidem, věcem… Pusťte kontrolu a uvolněte se. Povídejte si vlídně sami se sebou. Chcete znát moje pravidlo číslo jedna? Jsem za všech okolností laskavý. Funguje to i na hmotné věci. Pohladím hrníček, židli, mobil… Síla laskavosti je neuvěřitelná. Sleduju svět s laskavostí a mentálně ji posílám všemu a všem (i mně): Ať je ti dobře! Ať se ti daří! Přeju ti požehnání!
Kdysi jsem se usilovně soustředil na dýchání nebo na odstranění myšlenek, ale nefungovalo to. Teď už se o nic nesnažím a do ničeho se nenutím. Jsem jen laskavý. Vždycky. S tělem i s myslí jsme nejlepší přátelé. Jsem s nimi rád. Umíme si spolu příjemně lebedit. Když mě něco svědí nebo bolí, nevadí mi to. Jsem k tomu laskavý. Když jsem snížil svá očekávání, moje radost začala růst. Opravdové štěstí přichází se schopností odříkání. Vzdal jsem se všech odsudků. Neumím se na nikoho naštvat. Nezlobím se na nikoho, kdyby udělal cokoliv. Uvnitř každého člověka je skvost. Nikdo není zločinec. Jen nevědomý člověk, který spáchal zločin. Nemůže za to. Pěstujte laskavé emoce a ony zlikvidují ty ostatní. Úplně přirozeně.
Neinvestujte do zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi. Proč se něco takového stalo? Kde je příčina? To nikdo neví. Hledat viníka nemá smysl. Můžeme změnit jen svůj přístup k věci, ne vnější svět. Nic nečekám. Když se něco pokazí, je to legrační. Zasměju se tomu. Netrestám se, nedivím se, nic si nevyčítám. Prostě se to stalo. No a co? Jakmile si řeknete, že jste beznadějný případ, přestanete se snažit. Uvolníte se. A tehdy se může přihodit něco, co by vás ani ve snu nenapadalo. Do volného prostoru vstoupí božství…
Laskavosti nikdy dosti. Pochovejte v náruči (jako miminko) planetu Zemi, slunce, rosu v trávě, květinu, trpícího člověka, večerní soumrak i rok, který uplynul. Sám to tak přirozeně dělám. Strom života je nádherný.“
S Moojim o myšlenkové rehabilitaci:
„Vše řídí univerzální vědomí, kterým jste. Akorát jste se od něho odpojili. Musíte se na něj znovu připojit - pozorováním bez jakékoli myšlenkové závislosti. Zrušte svoji vazbu k osobní identitě, strachu, nemocem, vztahům… To přinese úplně nový vzorec myšlení. Běžně se modlíte slovy buď vůle Tvá, ale pod nimi je skryto buď vůle má s Tvojí pomocí. Správná modlitba zní takto: Zbav mě ega a vstřebej mě do sebe!
Investujte do myšlenkové rehabilitace. Naučte se zpomalit - zastavit - ustát sebe - unést prázdnotu nekonání. Zamilujte se do ticha. Zjistíte, že tady pořád je. Vrátí vás zpátky k sobě. Seďte jednu minutu jako prosté bytí. Původní vědomí - JÁ JSEM - bylo ukradeno a přeměnilo se do malého já - do tvaru současné osoby (těla, myšlenek a emocí). Malé já můžeme přirovnat k drzé, vřeštící opici, která skáče sem a tam, aby připoutala vaši pozornost. Uvědomte si, že to nejste vy. Nespojujte se s opičí energií. Přestaňte ji krmit a ona sama odejde. Je to jednoduché. Žádná potrava = žádná opice.
Odstupte od nekonečného proudu myšlenek, které přicházejí a odcházejí. Neztotožňujte se s nimi. Nechytejte se jich. Nebojujte. Nekomentujte. Nesnažte se. Nic nevysvětlujte ani nenapravujte. Neberte na sebe žádný tvar. Jen buďte. Udržujte samotný pocit JÁ JSEM.
Přítomnost není konkrétní činnost v čase, ale splynutí s okamžikem teď - bez jakékoli činnosti (bez myšlenky). Že to nejde? Zkoušejte to znovu a znovu. Aspoň se dozvíte, co vás odvádí od skutečného života: strach, spěch, touha být nejlepší, vydělávat hodně peněz, vědět co nejvíc, řešit problémy…“
*Prvotní heslo: JÁ JSEM. (Před vším ostatním je JÁ JSEM. Jsem vrozený klid).
*Pozoruji - zpomaluji - odděluji se od osoby. (Nejsem toto tělo, mysl ani emoce. Jsem svědek).
*Vnímám to, co se neděje. (Tělo, myšlenky a emoce se stále pohybují. Neměnné ticho zůstává). *Sebeuvědomuji se. (Setrvávám v úplnosti bytí - bez tvaru a času).
*Nemusím praktikovat vůbec nic. (Radostná spokojenost je přirozený stav).
*Jsem tam, kde mám být. (Právě teď jsem na správném místě. Je hotovo).
„Dovolte prázdnotě být prázdnotou a smutku smutkem. Při čekání na světlo.“
(Carolina Setterwaldová)
Jana (3. 5. 24)