SEBEOBJEVY 14.3.

SEBEOBJEVY

   Podstatu života postupně odhalují objevy, které člověk musí udělat sám pro sebe. Pomáhají mu vrátit se k původní hodnotě božského principu.

*Objev nesmrtelnosti. Dar věčného vědomí. Žádná lidská bytost nemůže zemřít - prostě se odtělí. Smrt není nic jiného než život sám. Strom do sebe na podzim vdechne životodárnou mízu a listy spadnou (smrt). Na jaře ji ze sebe vydechne a zazelená se (život).

*Objev trvání. Nic nekončí. Není možné ztratit nejbližší lidi tím, že odejdou. Připojí se k většině. V jednotě život trvá.

*Objev vstupu. Je stále otevřeno. Dveře k božství se nikdy nezavřely. Vstup volný pro lehký přírodní materiál, nikoliv pro neforemnou umělou hmotu. Mentální ohrádka je lidský výtvor.

*Objev propojení. Člověk a Bůh - to je společný „podnik.“ Jsme duchovní bytosti s božskou podstatou v sobě. Fyzické tělo je naše současné vyjádření.

*Objev původního JÁ. Zrcadlení. „Dnešní mudrc je včerejší hlupák. Dnešní světec je včerejší hříšník. Dnešní vykonavatel je zítřejší oběť.“ Za vším viditelným je neviditelný svědek. Tichý pozorovatel, vnitřní partner, Nejbližší.

*Objev štěstí. Štěstí je základní duchovní vybavení člověka. Jádrový pocit blaha. Plamen, který míří vždycky vzhůru. JÁ – ŠTĚSTÍ – JSEM!

*Objev cesty. Kruh bez začátku a konce. Kosmická síla tvoření. Vítr rození. Stvořené se zákonitě vrací do Stvořitele.

*Objev synchronicity. „Nepřekážím životu. Dokonale jsem sladil svoji vůli s Jeho vůlí. Jako skutečně věřící člověk se nemám čeho bát.“ (B. Kočí)

*Objev včekávání. KLID, KLID, KLID. Vesmír má dost času. Všechno je jen sen. Podstatou je prázdnota. Nedotknutelná centrální skutečnost.

*Objev lhostejného zploditele. „Mezi Mnou a člověkem je nezměřitelný, propastný rozdíl. Dovedeš si představit, že by se slon zajímal o roztoče? Je mu naprosto lhostejný. Nemůže klesnout na tuto mikroskopickou míru. A navíc - lidský rod je nekonečně hloupý. (Směšný sebeklam a padělek). Člověk totiž nikdy neví, kdy má smůlu a kdy štěstí. Nepozná jedno od druhého. Netuší, že když něco změním a zítra ho nechám umřít, ušetřím mu roky utrpení s těžkou nemocí. Přitom jeho matka mě za to bude nenávidět. Člověk neví, že od prvního činu je vše dané a že míra všech jeho skutků je rovnocenná. Stejná jako moje láska. Vždy neutrální. Bezpodmínečná. Prýští s naprostou lhostejností na krásné i ošklivé, dobré i zlé, pravé i falešné. Stále dávám a jsem bez přání.“ (M. Twain, Tajemný cizinec)

„Můj spící svět procitl zábleskem poznání, zachvěl se bolestí a vydechl úlevou.

 Oněměl v úchvatné náruči ticha, hýčkaný posvátným zázrakem bytí.

NEJBLIŽŠÍ, jak je možné tě ztratit, když Ty jsi Já a Já jsem Ty?“

Jana (14. 3. 2022)