POZNÁMKY K FYZICE KATECHISMU (Jen pro některé).

(Nabízím přetlumočené, volně jako ťingy upravené výpisky z knihy Helsing: Kdo se bojí Smrti? – Ťing je námět, „naťuknutí“ k úvahám.)

** Od pradávna lidé toužili poznávat neznámé. Jevům, kterým nerozuměli dávali lidské tvary a projevy. tak se rozvíjela víra  v nadpřirozené stavy i osoby, které ale mají lidské reakce. Ale právě ty lidské příměry jsou zavádějící. Antropocentrické objasňování stavů a jevů je scestné také proto, že člověk není činitelem ani tvůrcem dějů.  Je nástrojem systému, kterým jsou udržovány v rovnováze stálé kosmické proměny. V celém  systému života platí přirozené fyzikální (tj. přírodní) zákonitosti: (Co seješ, to sklízíš…  Svoji budoucnost tak sám sobě programuješ.)

Připomeňme si z axiomů víry: životní drahou Nás vedou Tvořivé Síly systému, ve kterém jsme jen prvkem, výkonným nástrojem. Opouštějme antropocentrická stanoviska, vnucovaná kulturou lidmi vymyšlenou, kde objektivní Stvořitel je líčen „jako dozorce - šafář“. Ale Božství netrestá, jen vyvažuje…. 

-- Přírodní zákony od prapočátku udržují Kosmos jako řád, zajišťují jeho rozvoj. Nejsou to pravidla vykalkulovaná lidmi. Vznikají z procesů vnitřních proměn rozvoje kosmu. Tak i příčiny našich současných úspěchů i potíží můžeme nacházet v minulém respektu či porušování přírodních zákonitostí. Není to vyšší jev trestajícího (polidštěného) Boha či neznámé síly. To my sami jsme původci svých potíží tím, že narušujeme rovnováhu zákonitých procesů vývoje. Život a smrt jsou děje cyklické (bez začátku a konce). Závěr etapy žití je člověku určen již před zrozením. NE lineárně, délkově, ale obsahem zadání (před zrozením). Když je tento smysl zadání naplněn, Anděl transformace (nazývaný Smrt) se projeví a převede program (Duši) jedince do existenční etapy vyhodnocování.  Život každého je do detailů zapracován do matice (matrixu) a tento božský plán Tvůrčích Sil obsahuje a vyzařuje každá buňka osobnosti.  

-- Zmíněný program vychází ze záměrů Ducha.  Rámec je tak sice pevně dán, ale osobnost má svobodnou možnost upravovat jeho detaily, avšak jen tak, aby nebyl narušen záměr tvoření (kontroluje to Duch skrz  Duši). Po vyhodnocení životího cyklu pak Duše spolupracuje na novém aktuálním zadání od Ducha.

** Podstatou pohybu životních sil jsou rozpory - tření. Z odporu, tření, vznikají vibrace, které jsou jako energie potřebné k uskutečnění záměru.  (Obdobu pamatujeme z Newtonovy fyziky jako „ohmův zákon“, jednotka elektrického odporu R je úměrná součinu napětí U a proudu I.)

-- Zákon tření /odporu, nesouhlasu/ i obecně udržuje střed mezi polaritami. Vyrovnanost (vyvažování) zajišťují funkce vitálních sil, braní – dávání. Vývoj je podmíněn principem víc dávat, než přijímat. To také určuje směr vývoje.  Rozdíly jsou vyrovnávány energií „božského dechu“. Vztah člověka k míře braní – dávání zajišťuje kvalitu jeho BYTÍ. Z toho se odvíjí další zákonitosti. Také zákon reinkarnace má tento  „výukový charakter“. Znovu rození vytváří rozpory, tj. tření.=> vibrace – je to „proces  kyvadla“.

* Plán vývoje života bude vždy naplněn, – je třeba se nevyhýbat negativním situacím, ony vždy zákonitě (i nějakou oklikou) nastanou. Vyhýbání se konfrontacím je jen odsunutím do další etapy (zrození). Potíže či bolesti, které působíme jiným, znovu prožijeme (jako nemoc, chudobu, tělesnou vadu…), protože jsme je sami připravili a stojí nám v cestě k dosažení nových cílů. Také pojem „hříchu a trestu“ může vyplývat z  chybného chápání funkce Duše.  Tvořivé Síly člověka za činy netrestají. To jeho Duše hodnotí co vykonal a snahy po nápravě se pak mohou jevit jako trest. Platí stálá úprava rovnováhy, o ní pečuje Duše.

** Závěr: Tyto „přežvýkané“ ťingy mají jen připomenout směr úvah – rozvaha je důležitou součástí vývoje člověka. Hierarchie tělo – Duše – Duch není výmyslem, ale je nástrojem Tvořivých sil – božství. Tak je i tělo  prosáklé Duší. Stvořitel (Tvořivé Síly) se projevuje skrz tuto hierarchii (Božství →naplňuje Duši, Duše → naplňuje tělo).  Je to odraz prazákonů, udržujících rovnováhu kosmu.

Vladimír červenec 2024